Je úžasné, jak obtížné je pro západní zahraničněpolitickou komunitu a média rozpoznat a uznat fakta. Obecně řečeno, analytici, kteří vám říkají rozdíl mezi pravdou a narativem, jsou odsunuti stranou, píše v komentáři americký publicista Paul Craig Roberts.
Paul Craig Roberts, americký publicista
24. května 2025 - 06:24
Na nás několik málo lidí se
aplikují nejrůznější pohrdavá jména a převládají falešné narativy sloužící
určitým agendám. Tvůrci politik nakonec falešným narativům uvěří, a to zvyšuje
riziko nebezpečných chybných odhadů.
Například jedním z nejnebezpečnějších falešných narativů je, že pomalost
ruského vojenského postupu proti Ukrajině je důsledkem ruské vojenské slabosti,
vysokých ruských obětí na bojišti, zranitelnosti ruské ekonomiky vůči americkým
sankcím a Putinovy nerealistické očekávání, že ho Ukrajinci budou považovat za
osvoboditele.
Pravda je zcela jiná. Pokaždé, když Putin schvaluje jednání,
zdůrazňuje, že se musí zabývat „příčinou“ konfliktu. Touto příčinou je absence
dohody o velmocích. Putin využívá vleklou válku, kterou je Západ unavený, k
zahájení „mírových jednání“, která Putin doufá proměnit v dohodu o velmocích,
jako je ta, které se jemu a jeho ministrovi zahraničí nepodařilo dosáhnout v
zimě 2021-2022.
Washingtonští politici dospěli k závěru, že slabost Ruska umožňuje USA stáhnout
se z Ukrajiny a předat válku Evropanům, zatímco se Washington připravuje na
řešení nebezpečnějšího nepřítele – Číny. Neúspěšná mírová jednání o
Ukrajině jsou zamýšlenou výmluvou pro to, aby si Trump umyl ruce a
odešel. Znamená to, že se Washington znovu zaměřuje na Čínu jako
nejnebezpečnějšího protivníka.
Zatímco Trump mluví o míru na Ukrajině, Washington otevírá druhou frontu proti Putinovi
Podle mého názoru Čína není protivníkem o nic víc než Rusko a Írán, ale
narativ vyžaduje, aby jimi byli. Americký vojenský/bezpečnostní komplex nemůže
bez protivníků existovat. To je důvod, proč Amerika má protivníky.
Co by bez protivníků dělaly CIA, NSA, Obranná zpravodajská služba, think-tanky
jako Centrum pro strategická a mezinárodní studia, organizace jako Rada pro
zahraniční vztahy, katedry mezinárodních studií na univerzitách a publikace
jako Foreign Affairs? Spojené státy mají obrovský zájem na tom, aby
měly protivníky, čím nebezpečnější, tím lepší.
Vyvstala otázka: Jak se USA vypořádají s tolika protivníky? Dříve nám bylo ujišťováno, že dokážeme porazit všechny protivníky současně. Dnes se uznává, že to nedokážeme. Wess Mitchell v nedávném článku v časopise Foreign Affairs uvádí, že politikou Trumpovy administrativy je řadit své konflikty do sledu. Vzhledem k tomu, že Washington považuje Rusko za slabšího ze svých dvou hlavních „protivníků“, předává ukrajinský konflikt svým evropským loutkám, zatímco Washington se utkává s Čínou.
Wess Mitchell, bývalý vysoký úředník Trumpova ministerstva obrany, vymazává narativy a sděluje nám, jaká je politika. A nikdo jiný než John Helper a já se k tomu nevyjádřil.
Ministr zahraničí Marco Rubio v Senátu USA pronesl to, co jsem vám řekl já, co vám řekl John Helmer a co vám řekl Wess Mitchell: Účelem „mírových jednání“ o Ukrajině je, aby USA opustily konflikt a zaměřily se na Čínu. Rubiova slova jsou následující:
Válka proti Číně, řekl ministr
zahraničí Marco Rubio v úterý (20. května) na slyšení senátního výboru, je nyní
strategickou prioritou USA. Její realizace vyžaduje stanovení pořadí válek
Washingtonu. „Každá minuta, kterou utratíme za tento konflikt v Evropě [na
Ukrajině], odvádí naši pozornost i zdroje od potenciálu mnohem vážnější a
mnohem katastrofálnější konfrontace v Indo-Pacifiku….“ Rubio jasně uvádí, že
hlavním cílem je Čína.
Podle mého úsudku, založeného na znalostech, které mám v současnosti, Putin a
ruští komentátoři zahraniční politiky nechápou, co se děje. Putin
je ztracen v naději, že mírová jednání se mohou proměnit ve velmocenskou
dohodu, novou Jaltskou konferenci. To by byl větší úspěch než pouhé vítězství
ve vojenském konfliktu s Ukrajinou, a proto by to stálo za oběti ruských vojsk
v konfliktu, v němž Putin brání vítězství, stejně jako by vítězství bránilo
jednáním, která by se podle Putina mohla stát velmocenskou dohodou.
Kdyby Putin okamžitě rozdrtil Ukrajinu, Rusko by bylo považováno za velmoc a získalo by dohodu o velmocích. Místo toho Putin vytvořil obraz slabého Ruska, které může být odsunuto na vedlejší kolej pro Evropu, zatímco Washington bojuje s Čínou.
(rp,prvnizpravy.cz,pcroberts,foto:arch.)